Loupeživý rytíř

>>> Pověsti

Před dávnými lety žila na Cimburku vdova. Byla to paní dobrého srdce, pravá matka svých poddaných, kteří ji velice milovali. Do ohně by pro ni skočili. A jak to na světě už bývá, na jedné straně dobrota sklízí boží požehnání a na druhé straně působí bolest.
Majetek paní vzkvétal, zároveň však rostla i závist sousedního rytíře, jenž nevraživě pozoroval, paní kupuje ves za vsí a jak se její truhlice plní zlatými dukáty.
Jednoho dne, když seděla paní na pavlači a těšila se pohledem na děti vesele skotačící, spatřila přijížděti družinu jezdců, v jejichž čele sousední rytíř. Vzácná návštěva ! Rychle sestoupila na hradní nádvoří. Paní vyšla z paláce, aby přivítala hosty.
Jaké ji čekalo hrozné zklamání !
Sousední rytíř nepřijel na přátelskou návštěvu. Přijel, aby se lstí zmocnil hradu.
Násilím byla paní i s dětmi vržena do hladomorny. Poddaní museli bezmocně přihlížeti jejímu trýznění. Trudný čas nastal pro poddaný lid. Služba u paní - ráj, služba u rytíře - hotové peklo.
Pravý přítel se pozná v neštěstí. Dokud paní byla majitelkou hradu, branný nestačil spouštěti padací most, tolik přátel přijíždělo na hrad. Zato nyní se neukázal ani jediný, nikdo se jí neujal, nikdo neprotestoval proti násilnému činu. Všichni se obávali rytíře.
Jen jediný přítel zůstal ubohé paní. Probošt kláštera na hoře sv. Klimenta. Když se doneslo k jeho sluchu, jak surovec naložil s ubohou a jejími dětmi, vypravil se přes svůj vysoký věk k hradu aby rytíři připomněl jeho strašné provinění a vyzval ho k pokání. Zpupný rytíř si tropil šašky z velebného kmeta a dal ho vyštvati smečkou divokých chrtů. Chrti rozdrásali tělo starcovo do krve.
Z každé kapky starcovy krve vyrostl keříček barvínku, jenž tam roste hojně dodnes. Běží stařec, štván divokou smečkou, upadá, smečka se vrhá na bezvládné tělo. Však co to ? Tesáky psů místo do těla narážejí na kámen. To tělo starcovo zkamenělo. A kámen roste a jako mocná lavina se valí k hradu. Prchá čeládka z hradu, aby nebyla pohřbena pod lavinou.
Trest boží ! V hrůze se rozpomíná rytíř na svoje provinění; chce aspoň malý díl odčiniti, spěchá do hladomorny. Jaký děs ! Mrtva paní i děti. Pomsta nebes je nesmiřitelná. Kámen jako hora je již před hradem. Šílený strachem vyběhne rytíř ven, běží cestou necestou, až končí svůj hříšný život v rybníku pod hradem.

>>> Pověsti

X